chack that look - tréning

29. října 2010 v 16:56 | we.ew
POČET TRÉNINGŮ: 0
http://img1.rajce.idnes.cz/d0103/4/4122/4122639_9e19694f4ef8e064420a8e339cc748ec/images/chack_that_look_3_.jpg
zaměření reining, trail, halter, cutting, rekreace, PNH, přirozená komunikace

POVAHA
***
 


Komentáře

1 Týna Týna | 29. října 2010 v 18:31 | Reagovat

Seděla jsem na lavičce před stájí a ošetřovala speciálním mýdlem Goino sedlo. ,,ÁÁÁCH," zaskuhrala jsem, protáhla se a nadechla se krásného předvečerního vzduchu. Atmosféra byla úžasná, jednoduše nepopsatelná. Odhodila jsem houbičku do kbelíku, odložila sedlo vedle sebe, utřela si ruce a opřela se jimi o kolena. Pozorovala jsem Luckyho a Go jak se prohánějí ve výběhu. V tom mi zazvonil telefon, zvedla jsem hovor a asi 5 minut něco řešila. Jen co jsem dotelefonovala, uklidila jsem vše s čím jsem pracovala a s ohlávkou se vydala směrem  příjezdové cestě. ,,Akorát," usmála jsem se a rozběhla se k přijíždějícímu přepravníku. ,,Nazdar Jacku," zazubila jsem se na radostně vyhlížejícího chlapíka, který zrovna vystupoval z auta. ,,Tak tady máš toho krasavce, chvíli potom co jsme vyjeli ze stáje, tak neustále kopal do stěn přepravníku, ale pak se uklidnil, no jo je to pěknej divoch, stále se mi nechce uvěřit, že si ho chceš vzít," .. ,,znáš mně," zazubila jsem se a s polu s Jackem odklopila rampu, přepravníku. ,,Nádhera," rozplývala jsem se nad překrásnou, svalnatou, a lesknoucí se zádí svého nového hřebečka. ,,No tak Looky neboj se," konejšila jsem vyplašeného koně tichým hlasem, pomalu a s velkou opatrností jsem vstoupila do přepravníku. Jack jen napjatě pozorovala mé úmysly se zatajeným dechem. ,,Ty jseš hodnej kluk, já ti nasadím ohlávku jo?" upozornila jsem předem hřebečka a ukázala mu jeho novou ohlávku, ještě než jsem mu jí nasadila. Cestou do přepravníku jsem si stihla povšimnout několika krvavých šrámu na jeho hřbetě, zbytek uvidím až ho vyvedu ven. ,,Uff," oddechla jsem si stejně jako Jack, když mněl Looky na sobě ohlávku. ,,Tak co půjdeme?" tázala jsem se zdatného hřebce a udělala krok dozadu, Lookymu se zachvěly nozdry, nervózně dupl, ale šel. Konečně jsme byli venku z toho horkého a tmavého přepravníku. Konečně jsem vyděla celé tělo toho krasavečka i, když ty šrámy nevypadaly zrovna nejlíp. Jack se na mně usmál, poplácal mně po rameni a zeptal se: ,,zvládneš to už sama?" .. ,,ano, díky jseš hodnej," usmála jsem se a ujistila Jacka, že se o mně nemusí bát a může jet. Pomalými, ale dlouhými kroky jsem se vydala s vyděšeným Lookym ke stáji. Hřebec se plaše rozhlížel kolem sebe a vyjukaně řehtal na všechny strany, uskočil leknutím každému zvuku, div mně nezašlápl. ,,Ale no tak nic se ti nestane," konejšila jsem Lookyho. ,,yeah," oddechla jsem si, když se mi podařilo zavřít hřebečka do boxu, sjela jsme zády po stěně až jsem skončila na studené zemi. ,,No stejně mu musím ošetřit rány, chudáčkovi," zaťala jsem tedy zuby a tiše k Lookymu přistoupila s dezinfekcí a vatičkami jsem mu opatrně začala ošetřovat rány. Hřebec jen občasně tiše zavzlykal, ale stál, věděl, že se mu snažím pomoct a ukazoval mi svou náklonost. Po chvíli jsem byla hotová, Looky jako by to poznal a položil mi hlavu na rameno. ,,Úžasné," žasla jsem a nehybně stála na místě. Pomalu jsem natahovala ruku až jsem se dotkla Lookyho čela, pohladila jsem hřebečka směrem k čumáku. Looky tiše zafrkal a strčil čumák do kapsy mé mikiny. ,,Tam nic není chlapče," usmála jsem se a sáhla do druhé kapsy. ,,Vždy něco mám, jen tak s epozná pravý koňař," zaxischtila jsem se a podala hřebečkovi kousek jablka. Looky ho urychleně schroupal a požadoval další. ,,Tady máš, a dej pokoj," zasmála jsem se a podrbala hřebce mezi ušima. Kůň slastně přivřel oči a užíval si té chvilky. Jako asi před hodinou, tak i teď byla atmosféra krásná, taková vánoční, napjatá a záhadná.. obloha se pomalu zatahovala a všichni ve stáji se připravovali na noc. Stejně jsem udělala i já. Své miláčky jsem si přivedla z výběhů, a dala jim 2kg sena na noc do sítě, seno dostal i Looky, který již netrpělivě přešlapoval po boxu a čekal na něco dobrého. ,,No tady máš," nabídla jsem hřebci odměrku ovsa a odměrku lněného semene. Všichni koníci také dostali teploučkou stájovou deku, v těchto dnech je večer pořádná zima. Ujistila jsem se, že vše všem sedí a vrátila se zpátky za Chackem. Hřebeček si lehl, posadila jsem se vedle něj a jemným kartáčem jsem mu přejížděla znezjizvělá místa na kůži. Looky položil hlavu na mé nohy a pomalu usínal. Po chvíli mi však začala být zima, mněla jsem v plánu ustlat si v klubovně. Pohladila jsem tedy Lookyho na rozloučenou, vlepila mu pusu na čelo a s obrovským nadšením odešla.

2 Týna Týna | 30. října 2010 v 12:20 | Reagovat

,,Ahooj," vklouzla jsem tiše do boxu, a pohladila svého od včerejška nového koníka po nose. S kartáčem v ruce jsem začala Lookymu hřebelcovat krk, hřbet, břicho a nohy. Po přídělu ranní dávky krmení, 2 odměrky ovsa, 1 odměrka ječmene, jsem s hřebelcováním pokračovala. Kopyťákem jsem vybrala koníkovi kopyta, a hřebenem rozčesala hřívu a ocas. ,,No vida," usmívala jsem se, když jsem si prohlížela Lookyho rány, které se skvěle hojily. Hřebeček baštil, já jsem ze sedlovny přinesla sedlo, uzdečku a podsedlovku. Mněla jsem v plánu ho dnes poprvé zajet. Než jsem si však koníka osedlala, namazala jsem mu šrámy speciální mastí. ,,To by bylo," oddychla jsem si, když jsme já a Looky stály před stájí. Sluníčko překvapivě svítilo a docela i hřálo, tedy jen na určitých místech. Po chvíli jsme se dali do pohybu, vedla jsem hřebce na uzdečce směrem k příjezdové cestě, tam jsem se vyhoupla do sedla. Byl to krásný pocit, sedět taky jednou v ,,nedostihovém" sedle. Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a jemným ,,nakopnutím" jsem Lookyho pobídla do kroku. Hřebeček se ochotně rozešel, na konci prvního záhybu na jezdecké stezce jsem se odvážila zrychlit krok a to do klusu. Bylo to vážně skvělé, užívala jsem si každou vteřinu jízdy na Lookym a byla jsem hrozně šťastná, že ho mám právě já. Jack si vpodstatě nemněl proč dělat starosti, k ostatním lidem a koním je sice dost nedůvěřivý a v těchto okamžicích se zněj stává nadmíru temperamentní kůň, ale pro je to vždy zlatíčko. Nejvíc mně překvapovala, že i když se známe jen dva dny, jsme harmonicky sladění a dost dobře si rozumíme. Po několikaminutové jízdě jsme se dostali k poli. Přikčila jsem se do dostihového sedu, vnímala jsem Lookyho funění, chvíli jsme stáli a.. hřebeček už uháněl tryskem přes pole, cítila jsem jak se mu v těle napínají svaly, připadala jsme si jako na své milované dostihové Go nebo na Luckym, zdálo se mi, ale že Looky je snad ještě rychlejší než oni. To však nebylo možné, oba tito dostiháci jsou šampioni a není možné aby je nějaký AQHáčko předběhlo. Byli jsme už skoro za polem, na jehož vedlejší cestičce jsem Lookyho pomalu zbrzdila. ,,Úžasný, zlato," jásala jsem, srdce mi bušilo jako o závod, sesedla jsem a chvíli se s hřebečkem jen tak procházela. Došli jsme k mému nejoblíbenějšímu jezírku, kde jsem v letních dnech otužovala své dva miláčky. Dnes na to, ale nebylo zrovna přívětivé počasí, nechala jsem Lookyho jen napít a několika kapkami mu navlhčila krk a záď. Cestou zpátky do stáje jsme šli jen krokem. Looky se zdál velmi spokojený. Ve stáji ho čekalo vybrání kopyt, sprška, nasazení deky, a huráá do výběhu. Než jsem ho vypustila dostal ode mně jedno velké jablíčko.. poté jsem se posadila na horní břevno oplocení výběhu a pozorovala Lookyho jak se pase.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.